Koronavirus není zdaleka nejhorším virem, který může člověka potkat

Viry jsou nepřítelem, s nímž lidský druh bojuje od té doby, co spatřil světlo světa. Šíření některých z nich zpomalily vakcíny a antivirová léčba. Jedné z nich – neštovic – jsme se tím dokázali zbavit úplně. Náš boj s mikroskopickými nepřáteli tím ale dobojován není. Neustále se totiž objevují nové a nové druhy, které se snaží podmanit si náš druh.

Původ těchto nových druhů virů je různý. V některých případech se viry adaptovaly z organismu svých původních zvířecích hostitelů na organismus lidský, některé pomalu tají spolu s ledovci, v nichž byly na miliony let zaživa pohřbeny. Ať tak či tak, některé z virů si vyžádaly tisíce lidských životů.

Dosud nejsmrtelnějším virem byla Ebola, která zasáhla území západní Afriky v letech 2014 – 2016 a zabil až 70 % nakažených lidí. Není to však jediný smrtící virus, jemuž lidstvo muselo ve své historii čelit. Některé viry včetně nového koronaviru, který nám komplikuje život v posledním půl roce, mají sice úmrtnost nižší, zato však představují vážné ohrožení veřejného zdraví rychlostí šíření a neexistencí léčebných a očkovacích prostředků, které by proti nim fungovaly.

Níže přinášíme přehled nejhorších mikroskopických zabijáků seřazené podle pravděpodobnosti úmrtí nakaženého člověka.

1. Marburg

Tento virus byl identifikován v roce 1967, když se výzkumný personál laboratoří v Německu nakazil od infikovaných opic dovezených z Ugandy. Marburg je svým průběhem podobný Ebole. Oba viry způsobují hemoragickou horečku, což je vysoká horečka doprovázená vnitřním krvácením v celém organismu, které může vést k šoku, selhání orgánů a smrti.

Míra úmrtnosti v prvním ohnisku byla 25 %. Když epidemie vypukla podruhé v Kongu v letech 1998 – 2000 a v Angole v roce 2005, uvádí Světová zdravotnická organizace (WHO) úmrtnost vyšší než 80 %.

2. Ebola

První známá ohniska Eboly u lidí se objevila současně v Súdánu a v Kongu roku 1976. Ebola se šíří kontaktem s krví či jinými tělními tekutinami a tkáněmi infikovaných lidí nebo zvířat. Známé kmeny Eboly se však dramaticky různí z hlediska smrtelnosti.

Kmen s názvem Ebola Reston nezpůsobuje ani žádné projevy. Kmen Bundibugyo je míra úmrtnosti až 50 % a podle WHO až 71 % v případě Súdánu.

Naposledy epidemie Eboly vypukla v roce 2014 v západní Africe a podle WHO se jedná o dosud největší a nejsložitější ohnisko této choroby vůbec.

3. Vzteklina

Díky vakcíně proti vzteklině, jejíž očkování domácím zvířatům bylo zavedeno ve 20. letech minulého století se tato choroba ve světě stala poměrně vzácnou. Přesto v některých částech Indie a Afriky zůstává vážným problémem. Tato nemoc doslova rozkládá mozek. Pokud nakažený není léčen, je tento virus smrtelný až ve 100 % případů.

4. HIV

Human Immunodeficiency Virus neboli virus lidské imunitní nedostatečnosti byl rozpoznán v Americe během 80. let minulého století a i dosud představuje velké nebezpečí. I když silné antivirové léky umožňují infikovaným lidem s HIV žít i mnoho dlouhých let, opravdový lék nebo vakcína proti němu neexistují. Zejména chudé země s touto nákazou velmi bojují. Například v Africe je podle WHO 1 z 25 lidí HIV pozitivní, což představuje více než dvě třetiny celkové populace světa.

5. Neštovice

Tisíce let před vznikem vakcíny lidstvo bojovalo s virem neštovic, který zabil zhruba 1 ze 3 infikovaných osob, přičemž ty, které přežily, obvykle zůstávaly s trvalými a závažnými následky, mezi nimiž byla velmi často slepota. Míra úmrtnosti byla mnohem vyšší mimo Evropu, kde lidé měli kontakt s virem mnohem menší. Historikové ale odhadují, že kolem 90 % původního obyvatelstva Ameriky zemřelo právě na neštovice, které sem přivlekli evropští průzkumníci.

Od 80. let minulého století ale světoví zdravotníci vyhlásili této nákaze válku a díky celosvětovému úsilí se jej podařilo zcela vymýtit.

Fotografie: Pixabay

Psaní článků se zdravotnickou tematikou se začala věnovat hned po studiu vysoké školy. Za celou svou kariéru nastudovala ... [Více o autorovi]